Daily Life

Chce to Happy Pills.

27. prosince 2014 v 10:57 | Shia Yamanake
Vánoce jsou pomalu za námi a všichni si užívají svých Ježíšků, kterých měli až nad hlavu. Ať už to jsou potřebné a praktické věci nebo jenom malé a pěkné přání, které jste prozradili, pořád jste dostali něco, co jste potřebovali. Až na mě.

Ale jinak jsem naprosto v pohodě...

13. prosince 2014 v 14:15 | Shia Yamanake
Vánoce se blíží a já jsem si myslela, že tento rok to bude alespoň trochu fajn. Asi jsem se mýlila, no. Možná to nebude tak faj, jak jsem si myslela, možná to bude něco naprosto jiného. Ale proč? Vánoce jsou přeci pěkné. Ani za nic.

Už mě to nebaví.

5. listopadu 2014 v 16:48 | Shia Yamanake
Za poslední týden se nic moc nedělo. Jenom pár ostrých urážek na mou osobu. Nebyly to ani moc takové urážky, ale jenom se mi tak trochu posmívali. Nic jsem si z toho nedělala, urážky ohledně hudby, ohledně toho, jak se oblékám. To by neřešil nikdo, že? Jenomže později, ke konci minulého týdne, se to všechno začalo zhoršovat. A mě to přestalo bavit. Já už nevím, co mám dlat. Potápím se, ale nikdo neřeší, nebaví mě to.

První let směr Paříž

24. října 2014 v 20:59 | Shia Yamanake

Porucha přijímání potravy aneb Chci být perfektní

21. října 2014 v 15:39 | Shia Yamanake

Daily Life, Porucha přímání potravy

Poslední dobou je to čím dál horší a trochu se dokonce bojím, že to dotáhnu až moc daleko. Přestvám jíst, snažím se jídlu vyhýbat co nejvce. Cvičím každý den a to namyslím jenom společenské hry, ale myslím i dřepy, sedlehy a všechno, co můžu dělat doma. Někdy si zajdu i zaběhat. Dokonce si začínm sepisovat jidélníček. (Možná ho někdy napíšu i na tuto stránku.)

No, když se řekne Porucha příjímání potravy, tak si většina z vás představí anorexii, že? Pravdou je, že zde můžou patřit i jiné nemoci. Jako třeba obezita nebo bilimie. A to nejhorší? Spojení bulimie a anorexie. (Tím myslím, že za celý den se nic nebude prostě jíst a někdy se prostě neovládnete a něco sníte, což hned vyzvracíte.) Je to psychická nemoc a já se bojím, že se to samé stane i se mnou. A proč asi. Jsem tlustá!

Někdo mi říká, že nejsem, že jsem naprosto fajná dívka a mám překrásný obličej, že nejsem vůbec tlustá. Ale stačí jeden pohled do zrcadla a vidím naprosto něco jiného. Vidím tam odpornou tlustou dívku, která se mi naprosto hnusí.

Nemám mezeru mezi stehy, mám špekaté břicho, mám hnusné obočí, můj obličej je odporný. Všechno se mi honí hlavou tak strašně dlouho, chce se mi brečet.

Probrečela jsem celou noc.

15. října 2014 v 12:24 | Shia Yamanake
Připadá mi, že se propadám čím dál hlouběji a to nemluvím jen o probrečených nocích, které se mě poslední dobou zmocňují a nenechají mě klidnou. Nejím, nespím, řeším a nenávidím. Brečím, kňučím, ubližuju si. Gumička, umělohmotná gumička, kterou k tomu potřebuju přestává být nápomocná celému mému životu. Po chvíli budu potřebovat něco víc. I když to nedává smysl, tak to stejně pomáhá na 100%.

OD BOLESTI SI POMÁHÁM BOLESTÍ.

Zní to jako naprostá absurdita, ale díky mým probrečeným nocím a beznaději to nejen nedává smysl, ale i pomáhá. Někdy se sama sebe i děsím a sere mě, že nemůžu mít klasický kraátký rukáv, ale radši se budu cítit lépe na deset miut než vůbec. Bojím se noci.

Vztah na dálku? Je to to pravé?

13. září 2014 v 10:39 | Shia Yamanake
 
 

Reklama