Ale jinak jsem naprosto v pohodě...

13. prosince 2014 v 14:15 | Shia Yamanake |  Daily Life
Vánoce se blíží a já jsem si myslela, že tento rok to bude alespoň trochu fajn. Asi jsem se mýlila, no. Možná to nebude tak faj, jak jsem si myslela, možná to bude něco naprosto jiného. Ale proč? Vánoce jsou přeci pěkné. Ani za nic.


První advent jsem vlastně strávila v posteli s nemocí, protože jsem přijela z Rakouska, kde jsem naprosto úžasně nastyda a drží se mě to dodnes. Okay, to by se nějak dalo zvládnout. Ale co potom, to už taková radost není. Je to samá přetvářka a šťastné obličeje, jak mě všichni mají rádi. Možná ano, možná ne. Klukům se nelíbím, mám přítelkyni a moji rodiče ani neví u koho na Vánoce chci být. A to je právě vono. Jediný člověk, který mi teď zbyl, tak je moje přítelkyně a nejlepší kamarádka. (Jsou to dva lidi.)


Moji rodiče si nikdy nemysleli, že bych byla problémové dítě. Nikdy si nemyslely, že bych byla člověk, co propadne depresím, o kterým nikdo dodnes neví. Možná to jsou deprese, možná ne. Ale to bych nemula jak blázen čumět do zdi každou noc, na druhý den říkat, jak krásně jsem se vyspala nebo bych se falešně usmívala. Nebyl by to trochu rozdíl s mojí kmunikací k lidem, kdybych byla šťastná a kdybych byla depresivní tvor? Asi jo, že?
Píšu to proto, že to čte někdo, kdo mi nevěří. Ale to je jedno.

Když jsem zjistila, že by bylo nejlepší se s tátou udobřit, aby tady nevznikaly větší konflity než jsou a abych měla dobrý vztah s člověkem, kterého mám ráda, tak jsem za ním šla a omluvila se za to, co jsem napsala na svůj starý blog. Blbost. Tedy alespoň ohledně Vánoc. Táta chce, abych byla na šťedrý den u něj a máma zase chce, abych byla u ní. Oba to berou jako neuvěřitelnou samozřejmost a mnohdy jsem to i oboum potvrdila. Jenomže tu je jeden háček.

Znáte takové ty chvíle, kdy se nemůžete rozhodnout, nechcete, aby ten druhý trpěl? Znáte ty chvíle, kdy se nemůžete rozhodnout, protože nevíte, co máte říct a nevíte, kam vlastně chcete jít? Tohle teď jsou moje pocity. Já to fakt nevím. Jak by jste se rozhodli vy? Byli by jste rádi, kdyby vám někdo takhle jako samozřejmost oznámil, že na Vánoce budete u něj? Jak by vm bylo, kdyby jste zjistili, že nevíte, kam chcete jít a to ani nemáte nakoupené (popřípadě vyrobené) dárky?

Já sama nevím, kam dřív skočit. Mám toho teď strašně moc. Dárky, škola, moje potrhlá mysl, nejlepší kamarádka z Prahy, rodiče, Vánoce a k tomu se ještě rozhodovat kam na Šťedrý den. A to je toho mnohem víc. Ještě jsem zjitila, že jsem na tento blog nepsala skoro celý měsíc, tak jsem tu musela něco napsat. Na Wattpad.com mám rozepsanou knihu a skoro měsíc mi přicházejí komentáře, kdy konečně něco napíšu, pracuji na své vlastní knize, dárky musím koupit pro milion lídí, musím udělat DVD, protože můj strejda chce fotky ze svatby... Je toho na udlání trochu moc a já si připadám přepracovaná.

A potom jsou hlasy v mé hlavě, které mi říkajá, ať se na všechno vykašlu. Jsou tu dlouho, už od samého začátku. Potom jsou tu lidi, kteří mě uvdějí do beznadějných a trapných situací, mamka do mě hustí, jak mám víc mluvit a potom jsou moje myšlenky. Často mě teď bolí hlava, málo spím a málo jím. Tedy až na některé dny, kdy mám už hlad. A jediné, co chci udělat je, vypařit se z tohoto světa a vrátit se, až bude po všem.

Ale jinak jsem naprosto v pohodě :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 13. prosince 2014 v 20:29 | Reagovat

přijeď na vánoce k nám.
jojo zabíjim dvě hodiny z tvejch volnejch večerů a nevadí mi to. best friend lvl já xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama