Vždyť každý jednou zemře

2. listopadu 2014 v 16:37 | Shia Yamanake |  Blah Blah Blah
Když se někam jede, tak se toho nafotí snad co nejvíce, natáčí se videa, které stejně vidí potom jenom rodina a všichni si myslí jakou z toho budou mít památku. Ano, na nějaký čas, ale k čemu nám to vlastně je, když to nebude památka, která vydrží věčně? Stejně jednou všichni zemřeme a všechny vzpomínky upadnou v zapomnění. Všechno se jednou ztratí a my si potom ani nevzpomeneme. Všichni jednou zemřeme a všichni zapomenou, vždyť nás zná ani ne desetina světa. Stejně jednou umřeme a i ti, co nás znali zapomenou a umřou.


Poslední dobou jsem trochu přemýšlela. Hlavně, když jsem byla na výletu v Paříži. Vím, že jsem fotila naprosto všechno a tím tak zaplnila svou pamět telefonu. Nakonec to všechno skončilo v počítači. Jak úžasné, že? Všechno jsem to narvala do počítače a začala jsem trochu přemýšlet. A to ne jen proto, že mi ty fotky zabraly 1Gb paměti, ale proto, že se stejně na ty fotky už asi dívat nebudu. Přemýšlela jsem, co s nimi budu dělat a co se s nimi stane, když už tu nebudu.

A hlavou se mi začalo honit nekonečně mnoho otázek. Proč si odevšaad musíme přivážet nějaký věci na památku, když stejně jednou zemřeme? Co se stane s těmi fotkami, až zemřu? Proč vůbec fotím, když v tom nejsem profík? Co když se ty fotky ztratí? K čemu nám ty fotky vůbec jsou? Jsou kvůli vzpomínkám na pár let?

Nebyla jsem schopná přijít k odpovědím, pořád mě to otravovalo a opět jsem se začala ptát na otázky bez odpovědí. Někdy bych sama sebe za tohle vyliskala, vždycky se ptám na otázky, které nemají odpovědi. Ale mě to prostě zajímá. K čemu nám jsou ty fotky, když stejně jednou zemřeme? A tím myslím, se-- kašlu na #yolo. Chci vědět k čemu nám jsou ty fotky. Na pár let si to prostě budu připomínat, že jsem byla tam a tam, ale k čemu jsou ty fotky? Stejně se poztrácí a já zemřu.

Jak můžu vědět, že vzpomínka na nás zůstane navždy, když to není pravda?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 2. listopadu 2014 v 17:00 | Reagovat

Zaujímavá úvaha, ale však tak foť poriadne, dávaj to na net a odpoveď sa dostaví. Navyše aj pre rodinu tých pár rokov sa to oplatí. Však predsa nie je to až taká obeta stlačiť poonďaté tlačítko foťáku alebo mobilu kvôli spomienke. Treba žiť prítomnosťou. Načo by si sa potom učila, písala blog, dýchala, keď i tak raz umrieš?

2 Radfordová Radfordová | Web | 2. listopadu 2014 v 19:58 | Reagovat

jsou kvůli pocitu. kvůli atmosféře a detailu. proto jsou :)
osobně mě neuvěřitelně baví starý fotky prolízat a vybavovat si věci, na který jsem často úplně zapomněla. nepotřebuju, aby si mě někdo pamatoval ještě za rok nebo za deset let nebo až umřu, jen si chci občas vzpomenout, jak to dřív bylo, že to bylo lepší nebo horší a že se to může ještě opakovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama