Už mě to nebaví.

5. listopadu 2014 v 16:48 | Shia Yamanake |  Daily Life
Za poslední týden se nic moc nedělo. Jenom pár ostrých urážek na mou osobu. Nebyly to ani moc takové urážky, ale jenom se mi tak trochu posmívali. Nic jsem si z toho nedělala, urážky ohledně hudby, ohledně toho, jak se oblékám. To by neřešil nikdo, že? Jenomže později, ke konci minulého týdne, se to všechno začalo zhoršovat. A mě to přestalo bavit. Já už nevím, co mám dlat. Potápím se, ale nikdo neřeší, nebaví mě to.


Od té doby, co je tento blog můj, tak prosím budu sobecká. A proč? Protože tento článek je o mně. O mé osobě, o mé tmavé duši, kterou se tak trochu snažím před svými známými skrýt. Ale poslední dobou to je čím dál těžší. Moje hlava vybuchuje a já se začínám bát, že tento život vzdám a radši budu nezařaditelná duše, než abych žila tento hnusný život. Už mě to prostě nebaví, nechci být nenáviděná osoba, nebaví mě být depresivní a nebaví mě žít. Nebaví mě v noci nespat, nebaví mě brečet, nebaví mě psát depresivní věci. Ale jak se toho zbavit, když mi nic jiného už nezbývá...

Od samého začátku školního roku jsem věděla, že všechno podělám a nedostanu se na školu, na kterou chci. Dokonce jsem už od začátku věděla, že tohle je právě můj konec všude. Věděla jsem, že se chci odstěhovat pryč z České republiky a věděla jsem, že čím dřív to bude, tím líp. Ale to bych si nemusela pod sebou podřezávat větev.
No teď vím, že to nebyla větev, ale zápěstí.


Už jenom ten pocit, že už nemůžu dál je naprosto strašný. Ale přesto každý ráno vstanu jak debil a s třesoucím se tělem si jdu pro snídani a pro prášky, bez kterých nejsem schopná fungovat. Ale přesto nezabírají, tak jak by měly. Jsou to antidepresiva a pokud vím, tak tohle jsou kecy naprosto pohlcené do temnoty. Ale já nechci jiné prášky, já nechci žádné prášky...

Jak jsem se zmínila o škole, tak jsem si uvědomila, že jsem ještě neřekla, co jsem myslela tím úvodem... U nás ve třídě jsou lidi k zahození. Namyšlené slepice, blbí kluci, i když se tam nějaká vyjímka najde. No a samozřejmě, že nikdo mě tam nemá rád. Snad jenom pár lidí, za které "modlím" každý den. Děkuju za ně, protože bez nich bych měla nikoho. A hlavně moje zlatá J&mie Jackson... (http://theworldinsidemyhead.blog.cz) Bez ní bych tu nebyla.

Ale zpět k tématu. Když jsem psala, že jsou ty urážky horší, tak jsem myslela to, že do mě začínají strkat. Smějí se mi, protože jsem zařvala, ať drží hubu, protože už mě to nebaví. Každý den slyším to samé a mnohdy tomu začínám věřit. Jsem zrůda, co se řeže a žere prášky na uklidnění. Jsem tlustá a ošklivá, už mě to nebaví. Nebaví mě být tou tlustou kamarádkou, už mě nebaví být tou zrůsou, kterou nikdo nemá rád. Jsem naprosto bezradná. Už mě nebaví žít.

Každý den se to zhoršuje, dostávám facky, strkají do mě a smějí se mi jenom proto, že jsem odpověděla, ať mě nechají na pokoji. Chce se mi brečet, nechci tady být. Ale zároveň se mi nechce zemřít. Chci se jenom odstěhovat. Chci si splnit ten sen, kterému se smáli i moji učitelé. Chci vydat knihu o tom, jaké to je být v depresích. Jaké to je se potápět a vidět ostatní kolem dýchat. Chci prostě vydat knihu.

Samozřejmě, vím, že to není tak jednoduché, ale je to můj sen! Ale poslední dobou si tím ani nejsem moc jistá. Jakoby jsem ztratila tu chuť a vášeň něco takového prostě dělat. Nikdo mi v tom nepomaha a dokonce i moje mamka si mysli, že to dotáhnu maximálně na učňák. A tam se mi samozřejmě nechce. Mám takový dojem, že v České republice takových lidí, co by na učňák chtěli, moc není. Mám pravdu?

Akorát už si přestávám dávat jiné šance, protože moje mamka mi říkala, že má vždycky pravdu a já jenom dokážu všechno tak akorát podělat. Ani nevím, čemu mám vlastně věřit. Jestli mamce nebo... Já už vlastně nevím, jestli je tu něco, čemu bych měla věřit. Už toho mám dost... Prostě mě to nebaví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 5. listopadu 2014 v 20:07 | Reagovat

oh gods im crying....

ty bys tu nebyla beze mě a já zas nemůžu fungovat bez tebe.

tu knížku vydáš a já ji budu hrdě držet v ruce jako první, dokážeš všechno, budeš bydlet v americe každej rok vyrazíš na warped tour a pan Biersack zjistí, že jsi jeho jediná pravá láska. jen ještě chvíli vydrž. prosím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama