The Conjuring - moje reakce...

4. listopadu 2014 v 19:16 | Shia Yamanake |  Blah Blah Blah


Tak jsem se konečně rozhodla, že se podívám na nějaký film, který odpovídá pravdivé story a najelo mi to na The Conjuring. No v překladu je to "V zajetí démonů" nebo tak něco. Myslela jsem, že se asi podělám strachy a dokonce jsem křičela. Tohle se mnou dělalo divy, já se totiž u filmů normálně nebojím, ale tohle? Opravdu, na tom asi něco bude, když byl ten film oceněn jako nejděsivjejší film roku 2013 nebo 2014. Teď nevím.

O tom filmu jsem už věděla dříve a rozhodovala se či se na to podívat nebo ne. Chvíli jsem váhala, na chvíli na to dočista zapoměla. Ale dneska jsem četla příběh na wattpad.com a (to je jedno který příběh.) objevilo se tam, že se dva "kamarádi" prostě podívají na film The Conjuring, V zajetí démonů. Okay, vzpomněla jsem si, že jsem se na to chtěla podívat a tak jsem si to našla a stáhla na svou, z poloviny zaplněnou (nebo prázdnou?), flešku (já nevím, flashku?)

Když jsem se na to začala dívat, tak jsem si myslela, že je to jenom nějaký realistický příběh, protože se tam šest (nebo pět) lidí bavilo o nějaké panence. (To mi připomíná, že jsem nedávno byla v kině na Annabelle). A ta panenka Annabelle v tomto filmu byla taky. Jakoby to bylo prostě propojený nebo co. Ale to jsem tak trochu nevnímala, protože už ze začátku jsem věděla, že to nebude Bloody Marry (tím myslím horror u kterého jsem usnula...). A tak jsem si usmyslila, že se na tom prostě podívám.

Na začátku jsem měla dokonce i shaslé světlo... To jsem neměla dělat... Protože jsem se ho po patnácti minutách tohoto filmu zase rozsvítila. Já se opravdu bála.

Nakonec jsem si v polovině filmu začala říkat, co jsem provedla. Na pět minut jsem ten film musela stopnout a velkou nevýhodou bylo, že jsem byla doma sama a ozval se nějaký zvuk. To si ani neumíte představit, co to ve mě vyvolalo. Zaječela jsem takovým způsobem, že na mě začala sousedka zvonit, aby se ujistila, že mě nikdo nevraždí. Mám to ale hodné sousedky, že?

Jak jsem se vrátila zpátky k filmu, tak jsem zjistila, že jsem to zastavila pár sekund před něčím strašným a začala jsem brečet. Jo, začala jsem ječet a brečet. Bože, já už se na ten film snad nikdy nepodívám, myslím to vážně. Je to horší než když hraju horrorové hry, tohle bylo opravdu něco. Přísahám bohu, že se na tento film už nikdy nepodívám. Já brečela. Brečela strachem....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama