The City Of Angels

7. listopadu 2014 v 13:04 | Shia Yamanake |  Project: Cestou ke snům,
Svět milionů světel, město andělů. Moje vysněné město, místo, kde si konečně budu připadat doma. Chci tam žít a nechci se ani otáčet na Českou republiku. Tohle město andělů chci jednou navštívit a koupit si byt. Najít si práci a nikdy se nevrátit zpátky.


Možná vám to příjde docela dost přehnané, ale zkuste se vžít do mé situace, kdy se snažím žít jako člověk a místo toho můj otec po mě chce veřejnou omluvu za pitomý článek, máma se ke mě začala chovat jako ke kusu ubrusu, který je zbytečný. Mám jenom hudbu a jednu kamarádku, které můžu věřit. I když to jsou obrovské věci, pořád je to málo protože ta holčina bydlí dost daleko a mluvíme spolu hodně málo. A potom jenom hudba, která mě zatím drží při životě, stejně jako moje nejlepší kamarádka. Ve škole jsem naprosto na dně.

"Kamarádka" ve škole chce, abych se odstěhovala s ní, ale nepřemýšlela, že by si letenku měla platit sama a tak se na mě vysrala. A taky se stydím za našeho prezidenta. Kunda sem, kunda tam. Jako vážně? Tohle je prezident?

A tak prostě chci odjet z České republiky a zapomenout naprosto na všechno, co jsem tady prožila, i kdyby to byla polovina mojeho života. Teď naprosto nepřemýšlím, ale prostě chci pryč a za poslední rok jsem se neuvěřitelně zamilovala do LA. Do města andlů, do světa milionů světel. Něco, čemu se říká pravý domov, kde lidi respektují ostatní a kde je svoboda projevu. Místo, do kterého jsem se zamilovala a chci tam žít.


Nikdy jsem tak moc nepřemýšlela, zda chci vypadnout z tohoto zapadákova, kde jsem se naodila, nikdy jsem si nemyslela, že to bude tak hrozná země. Ale potom jsem vlastně vyrostla a zjistila, že Česká Republika není to, co hledám. Hledala jsem něco, co pro mě bude mnohem lepší a budou tam aalespoň lidi, kteří si budou všímat svých vlastních zajmů, aniž by prostě pomlouvali ostatní. I když se tam k lidem na středních školách nechovají moc hezky, pořád tam chci. Je to město, co je pro mě, mým osudem, který jsem vzala do vlastních rukou.

Minulý rok jsme se učili o Americe, většinou jenom o městech a státech. Když přišla řeč na Clalifornii, tak jsem myslela, že asi omdlím. Bavili jsme se o všem možném, náboženství, rasy atd. Ale nejvíc mě zaujalo, jak mluvil (náš učitel) o městě Los Angeles. Vyprávěl o svých zážitcích, jak jsou tam lidi milí a dokážou říct směr i cizinci. A i když tam jsou ulice, které oplývají gangy, tak že by tam dokázal žít. To mě totálně změnilo, byla jsem jako v ráji. Věděla jsem, že jsem si už město vybrala, tam budu žít.

I když jsem se rozhodla trochu pozdě, pořád mě LA láká a říká mi, že se tam prostě mám odstěhovat. Stačil by maličký byt, garsonka, a práce u nějakého časopisu. Jenom si vydělávat pár dolarů, abych mohla zaplatit byt a všechno kolem toho, abych měla na jídlo a na nějaké radosti. Bylo by to naprosto perfektní a nejlepší. Žila bych si život podle svých představ. A proto je na čase začít, ne? Alespoň jsem začala makat na svém úspěchu a mohla se dostat na gympl. Protože já se do LA dostat chci a je mi jedno, jestli mě to bude stát všechno. Chci tam.

Představte si, že byste žili svů vysněný život a byli by jste šťastní. Nechcete to takhle všichni? Ale svět není továrna na splněný přání! Řekli mi. Já jim ukážu, že je možné naprosto všechno. Tohle město andělů jednou ovládnu, nastěhuju se tam a budu jedním z těch andělů. Budu další světlo, které bude zářivě svítit. Já se do toho města dostanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama