Tak to zvládnu sama!

9. listopadu 2014 v 15:47 | Shia Yamanake |  Project: Cestou ke snům,
Měla jsem tendence to znovu vzdát. Neměla a nemám oporu ani ve svých rodičích. Ale víte co? Můj se je sen a já se nehodlám vzdát. Víte proč? Nikdy se nevzdávej svého snu. Měj sny, přej si je a splň si je. Moje dvě motta, která mě drží u plnění mého snu.


Máma mi dneska říkala, jak nic nedokážu, jak umím jenom lhát a podvádět. Jak jsem hnusná a ošklivá. Babička mi říkala, jak je na prvním místě škola (pokud do ní pořád chodím) a jak je důležité mít dobré známky. Je to takhle skoro každý den. Skoro každý den mi říkají, jak propadnu a jak mě nikdo nebude chtít, protože jsem blbá, hnusná a neumím nic jiného než podvádět a lhát. Každý den se něco stane a je to vždycky moje chyba. Táta po mě chce omluvu (prý veřejnou a je mi 15 let) za článek, co jsem napsala (nelíbilo se mu to) a nebaví se se mnou.

Ve škole mě lidi moc nemusí, jsem tam jenom nadbytečný tvor, co tam plýtvá jejich kyslíkem. Necítím se skoro nikde bezpečně, navíc mám sociální fóbii a deprese, na které beru prášky. Začíná toho na mě být moc a ani si neuvědomuji, co vlastně dělám. Ale co, vždycky si dám sluchátka do uší a řeknu si "Vždyť to dokážeš sama, nepotřebuješ je k tomu."


Je jen otázkou času, kdy si člověk uvědomí, že dělá něco špatně a snaží se to napravit. I když někteří si neuvědomí nikdy, tak pořád je to jenom otázkou času. Toho času, kterého máme málo, protože máme jenom jeden život a měli bychom ho žít jak nejlépe dokážeme. Ale potom jsou tady takoví, kteří nám to prostě nedovolí a sráží nás dolů. Nenechají nás ani si splnit svůj sen, na který máme jenom jednu šanci. Pořád jsou tu takoví, kteří si neuvědomují, že na této zemi nejsou jenom oni.

Jenomže my bychom si měli uvědomit, že tohle je náš život. Prostě lidi, tohle je naše šance, jediná šance, kdy si můžeme splnit svůj sen! Jak můžete žít sami se sebou, když jste ani nepátrali, jaký je váš sen? Víte co je to vůbec fantazie? Vždyť je to tak krásné snít a potom si ten sen splnit! A navíc svět není jenom černo- bílý. Já vím, možná to některým z vás tak nepříjde, ale vždycky bude líp. I když to nebude na 100%, vždycky tu bude nějaká šance, která nás láká do místa, kde by bylo líp. A ne, nemyslím sebevraždu.

Víte, já jsem byla hodně depresivní člověk, měla jsem sebebvědomí na bodu mrazu. A všechno, co jsem udělala bylo, že jsem ráno vylezla z postele, prodrala se dnem a šla zase do postele. Poslouchala jsem hudbu a lidi jsem odstrkovala pryč. Neměla jsem kamarády. Měla jsem a mám neskutečně moc problémů v rodině a moje hlava není v pořádku. Ale snažím se být lepším člověkem, než jsem kdy byla. Snažím se žít a splnit si svůj sen.

Možná si myslíte, že jste na to sami, ale je jen otázkou času, než se objeví někdo, kdo vás bude mít opravdu rád a to ne jen kvůli vnějšímu vzhledu. Já jsem si našla přítelkyni (jo, jsem bisexuálka) a kamarádky. A asi před půl rokem jsem si ještě myslela, že nikdy nic nebude lepší a nikdy mě nikdo nebude milovat. Ale potom jsem ji našla (ona našla mě) a každý den mi prostě do telefonu říká, jak mě miluje (vztah na dálku). A potom moje nejlepší kamarádka (opět bydlí docela daleko) mi říká, jak mě má ráda, rozumíme si. Je jen otázkou času, než se někdo objeví a i když jsem na svůj sen teď naprosto sama (tím myslím, že mě ani rodina nepodporuje), tak si ho pořád budu plnit.

Lidi, nikdy nejste tak sami, že by jste si nemohli splnit sen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama