I'll be okay.

6. listopadu 2014 v 17:49 | Shia Yamanake |  Blah Blah Blah
Někdy se cítím tak a po druhé jinak. Jsem v pubertě, to je naprosto normální. Ale moje nálady jsou čím dál horší. A nejhorší? Chci zemřít. Ale budu v pořádku, je to co chceš slyšet? Nebo krutou pravdu? Ne, lepší bude, když ulyšíš, co chceš.


Když jsem si nějak uvědomila, že tohle vlastně pomalu není ani můj vlastní život, kde mám právo na svůj vlastní život, tak jsem zjistila, že bude nejlepší držet hubu. A dát si sluchátka na uši a nechát se uklidnit. Pomalu začínám věřit, že tu jsou jenom dvě věci, které mě drží naživu. J&mie Jacson (http://theworldinsidemyhead.blog.cz) a hudba, moje oblíbené kapely. Ale ty chceš slyšet, že budu v pořádku, že? Jak ironické. Nikdy to nebude v pořádku, vzdala jsem to.


Když jsem začínala s tímto blogem, tak jsem si řekla, že začnu nově. Budu psát o naprosto normálních věcech, ne jako na starém blogu (http://red-rose-lady.blog.cz), kde jsem psala všechno smutné atd. Myslela jsem, že se z toho dostanu, že prostě budu svým způsobem normální. A kam jsem to dostáhla? Opět na to samé místo, opět nevím, co mámdělat. A všichni se jakoby "starají" jak mi je a proč mi je špatně. Pak zase odejdou a nechají mě být. Jakobych tu vůbec nebyla a neexitovala.

Ale pravděpodobně pro někoho existuju, ale to bude asi jenom proto, že jsem snadný terč a dobře se do mě rejpá. A je jim jedno, jestli to jsou slova nebo kopance. Zrovna dneska jsem vyvázla s naraženým žebrem, jak milé, že? A to jsem pak nečekala, že když příjdu domů, tak mě mamka seřve za to, že mám blbé známky. Dokonce mi říká, jak jsem bezcenná a že mě už nechce nikdy vidět. A prý, že ve mě nevzbuzuje pocit bezcennosti. Ha ha.

Jenomže je tu dokonce i pár lidí, kteří mě mají rádi. Ať už je to J&mie Jacson nebo kamarádka ve škole, tak jsou to lidi, za které se snad každý den modlím. Okay, nemodlím se, ale něco v tom smyslu ano. A proto se kvůli nim snažím alespoň žít. Kvůlu nim ještě malinko naděje zbylo. A za to jim neuvěřitelně děkuji. Ale už neříkám, že všechno bude okay. Nikdy nic nebude okay. Ale ty to chceš slyšet. Tak se v tom vyžívej, protože já ti to řeknu jednou a naposledy.

Všechno bude okay.

Ale když opět začnu všechno v mysli převracet, tak zjistím, že nic není okay. Všechno, co chci, je prostě jít pryč a už nikdy se nevátit. Nikdy se neohlédnout, najít si práci v LA a žít svůj sen. Navždy žít svů sen, chci emigrovat a nikdy se nevrátit. Chci začít znovu tam, v LA, a jenom si užívat toho, že jsem se tam dostala. Ale to bych nemusela být zdechlá a mohla bych se někdy prostě učit. Ale ono se to prostě nestane.

Snad mě ten sen, co chci už dlouho, dokáže přimět k činnosti. Protože tyhle články, co píšu, mě už nebaví a chci být prostě pozitivní člověk. Ale já ono to prostě nejde. Ať se snažím , jak se snažím, tak nic nepomáhá a já se topím v slzách a hrozných myšlenkách. Ale tohle už prostě skončí. Chci prostě říct, že všechno bude okay, ale není zatím nic.

Kašku na to, začnu znovu, udělám všechno pro svůj sem.

Všechno bude fajn.

Všechno bude v pořádku.

A když budu opouštět ČR, tak se ani neohlédnu. Zapomenu na všechno, ale ne zase na všechny. J&mie, pojedeš se mnou?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama