Goodbye Agony

2. listopadu 2014 v 20:08 | Shia Yamanake |  Povídky
Dívám se na nebe, už je pryč a bitva je vyhrána. Zvláštní pocit ničeho a všeho mě stahuje znovu tam dolů a já se nechácám vlákat znovu do té strašné bitva, opět sama se svou vlastní myslí. Je to zvláštní, tahle muka jsou horší než cokoliv a já se nechávám vlákat do jejich pasti. Past, která nese název "úsměv". Ten úsměv, kterému jsem chtěla věřit, věřila a stáhl mě tam, kde jsem teď. Jak jsem tomu mohla dopustit? Je tohle vůbec můj život? Proč jsem poslechla své srdce?

Ale teď chci jen říct sbohem, protože tyto zbraně pokládám na stůl a snažím se normálně žít. Už tak žiji život v bídě a ty mě do ní pokládáš znovu a znovu, jak se mám dostat pryč? Dívám se na ty hvězdy a přemýšlím, proč jsem se nechala tak nalákat do tvé náruče aniž bych si cokoliv uvědomila. Ale já už chci konec, chci se vyhrabat z té bídy na úroveň člověka, chci se tě zbavit. Chci žít, ale zároveň umřít. Co mám dělat? Zabíjí mě to.

A tak krví píši čáry spojující se v písmena, slova, věty. Už toho mám dost, co se stalo stalo se. Já už toho ale nedokážu snést víc, jsem nepříčetné nic, žiju život v bídě. Ale chci se osvobodit od tohoto světa a chci být sama sebou. Ale ty jsi způsobil, že jsem se stala vším, co jsi ty. Jak jsem tomu mohla zabránit? Byla jsem slepá a já už dále ale nechci být. Proto se loučím touto stopou, zabíjíš mě.

Odcházím z tvého světa, nnechci žít tento život, co jsem žila. Pronásledovalo mě to, zabíjelo mě to. Nechchi. Nech mě na pokoji, já tě nechci. Díky tobě jsem to, co jsem, ale nebudeš to, co jsem já. Nechvám odejít všechno, čemu jsem kdysi věřila. A tak říkám dlouhé sbohem. Sbohem muka. Zabíjíte mě a já zabíjím vás. Proto říkám dlouhé sbohem nejen tobě. Sbohem muka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama