Anxiety is back.

4. listopadu 2014 v 14:21 | Shia Yamanake
Poslední dobou je to všechno jedno a to samé. Ráno se probudím po spánku, který trval jednu hodinu (i když ne moc často, tak někdy i déle) a modlím se, ať je jenom sobota, protože to můžu zůstat doma a nikdo mě nevhání ven, mnohd ani ne z postele. Ale většinou spíš zjistím, že je pondělí nebo středa a další dny. Nikdy se mi nechce do školy ba jenom vytáhnout nohu z postele. Je to s takovým odporem, že se divím, že jsem to ještě nevzdala. I když jsem k tomu měla hodně blízko.

Hlava dolů, sluchátka v uších, ruce v kapsách a neuvěřitelná nervozita a panika jenom z toho, že na mě někdo promluví nebo sáhne. Mnohdy mi od panických záchvatů chybí kousíček a to mi stačí, aby se na mě ten člověk podíval. Nenávidím, když mám s někým mluvit osobně a nenávidím, když ten člověk má na svědomí jeden ulomený střípek z mého srdce. Mnohdy si to snad ani neuvědomuje, jak moc to bolí. Jak mě bolí u srdce, když mi řekne "Chcípni ty píčo tlustá." Bolí to, moc to bolí.

Já beru prášky ráno a večer, kvůli uklidnění, protože doktoři si mysleli, že jsem na tom relativně dobře, ale jak jsem zjistila, tak ty prášky nezabírají tak jak by měly. Chce se mi brečet, chce se mi řvát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 4. listopadu 2014 v 19:26 | Reagovat

nejspíš potřebuješ něco trochu jinýho, na tom nic není. hlavně bych to nepřecházela, zvlášť pokud už nějaký prášky máš a nefungují jak mají :)
/k té otázce, pracuju normálně s picmokey :)/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama