Má smysl něco plánovat?

12. října 2014 v 17:20 | Shia Yamanake |  Blah Blah Blah
Párty a sociální fóbie nejde dohromady. Lidi a sociální fóbie nejde dohromady. Tak proč tedy něco plánovat, když si v klidu mohu doma vypít kafe a napsat článek na stránku mého rozkošného blogu, přečíst si knihu, poslouchat hudbu? Proč si naplánovat vycházku s kamarády, když můžu jít sama a nebát se, že řeknu nebo udělám něco špatně? Tak proč sakra s těmi kamarády jdu? Proč s těmi kamarády rozvádím řeč?

Spousta lidí si řekne, že sociálni fóbie je blbost, že to neexistuje. Ale ona tu je, byla a vždycky bude. Vždy si připravuju, o řeknu, než odpovím, lidi se mnou potom nehtějí mluvit, protože mnohdy neodpovím naprosto vůbec nic a já tu nakonec zůstanu sama. I když se mi to jeví jako naprosto krásný den (být sama), tak stále brečím nad tím, jak se cítím sama, lituju se a nakonec to skončí všechno stejně; nechci s nikým mluvit, protože se bojím.

Moje máma osobně v sociální fóbii nevěří, a tak se alespoň s ní snažím nějak pěkně vyjít. Ale skoro vždy to skončí hádkou, tedy jejím monologem, protože já se bojím říct jenom jedno slovo. A právě proto jsem pořád u sebe v pokoji, projíždím blogy, spamuju twitter a facebook, hledám obrázky na tumblr. I když moc sociální člověk nejsem, na internetu si tak nějak připadám svobodná, protože na tumblr můžu říct cokoliv a nikomu to nebude vadit. Na twitteru se můžu pobavit, vyhledat virtuální přátele a na facebooku si píšu s lidmi, které sama ani neznám.

Nekonec to vždy dopadá tak, že jdu alespoň na chvíli ven, protože máma se ze mne snaží udělat člověka, který má kamarády, kteří jdou fyzicky nahmatat. A nakonec pohoří, protože se vrátím s brekem domů. Nejsem ráda venku, ale stejně plánuji výlety s kamarády, známými. A proč? Má tedy smysl ěco plánovat? Ano, protože já nejsem sobecká. Ne, v tomto ohledu nejsem sobecká a pro svoje okolí známých a přátel jsem schopná dýchat i když ten den nejsem málem ani schopná dýchat sama pro sebe. Takže podle mne ANO, má cenu něco plánovat, i když je sociální fóbie za dveřmi.... Otevřenými dveřmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johanz Johanz | E-mail | Web | 12. října 2014 v 17:35 | Reagovat

ŽIVOT NENÍ ČERNOBÍLÝ.Snaž se zůstat sama se sebou v rovnováze. Je to ale sakra těžké.

http://johanz.blog.cz/1311/zabouchnete-za-sebou-dvere

2 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 12. října 2014 v 20:27 | Reagovat

ahhhh ta sladká samota. ta samota, která mě ničí a zároveň ji miluju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama