Jeden Den, který bych ráda změnila

13. října 2014 v 18:24 | Shia Yamanake |  Blah Blah Blah
Já mám spoustu dní, které bych ráda změnila. Možná bych si ani nedokázala vybrat, ale když jsem dokonce začala přemýšlet (a že mi to trvalo), tak jsem se nakonec rozhodla pro 22. 3. 2012. Byl to ten nejpříšernější den mého života a dodnes se mi z něj chce nejen zvracet, ale mnohdy umřít. Bylo mi líto všeho kolem, bála jsem se, ale nic nezměnil ten fakt, že jsem se rozhodla špatně a trvalo skoro 2 roky, abych se rozhodla to moje "rozhodnutí" změnit. Byl to den, kdy jsem podstoupila svůj první soud.


Bylo mi tehdy 11 let a moje rodina už byla dávno roztžená, každý kousek někde jinde. (Jeden kousek cestuje dodnes, je v Číně a je to můj brácha). Moji rodiče byli rozvedení už celé dva roky a můj druhý brácha byl v Praze. Už tehdy tam bydel se svou přítelkyní a soudu se nezůčastnil na přání mé mamky. Chudák bráška na tom nebyl dobře a kdybychom ho tímhle nějak obtěžovali, tak by mohl skončit ještě hůř.

Už ráno jsem věděla, že je něco špatně. Nešla jsem do školy, ale s mámou jsme jeli do města na soudní řízení. Můj táta byl tehdy po operaci a tak nemohl řídit, což znamenalo, že ho zavezla jeho advokátka, která tam už s tátou seděla na lavičce, když jsme dorazily. Vím, že jsme s mámou jely autobusem, a protože jsme přijely brzo, tak jsme se ještě šly podívat po nějakém oblečení. Odvezla jsem si takové černé tričko se srdcem přes celou hruď a břicho. A nakonec nám dalo asi půl hodinu, než jsme k soudu došly a dostaly se k dané soudní síni.

Když jsem viděla tátu, tak jsem se k němu začala tulit, což mi dnes příjde hodně nefér, že jsem tam mámu nechala stát. Byla z toho chudák celá vyřízená, ale nakonec jsem se přes to přenesla a prostě jsem se tulila jenom k tátovi. Dnes se na to dívám naprosto jinak, byla jsem dítě a nechala se zmanipulovat. Vím, že táta mi tehdy říkal, že když půjdu k němu, tak se máma uklidní a všechno bude v pořádku. A taky mi říkal, že u něj budu jenom jeden rok. Nakonec jsem tam samozřejmě mnohem déle a mohla jsem se zbláznit.

Dokonce jsem tam seděla nějakou tu hodinku sama a dokonce jsem dostala i do samotné soudní síně. Na mámu jsem řekla všechno špatné, na tátu jsem nebyla schopná říct slovo. Ale dnes by to pravděpodobně vypadalo naprosto jinak. Jak jsem na mámu naházela všechna ta hnusná slova, tak dokonce měla máma problém v práci, způsobila jsem jí deprese a bůh ví co ještě.

Když jsme se konečně dostali ven z toho soudu, tak se máma zhroutila a v ten moment jsem věděla, že je tu něco špatně. Byla jsem dána do péče k tátovi. Dodnes lituju tohoto rozhodnutí, protože jsem na tom skončila ne moc dobře a posledních pár let mám trochu zatemněný mozek. Tento den bych nejradši smazala nebo alespoň změnila a nechalala bych sama sebe v péči mámy, kde se nyní konečně nacházím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama