Učím se žít.

24. září 2014 v 16:37 | Shia Yamanake
Všechno svým způsobem začalo, když jsem začala žít s tátou. Nikdy mi neřákal, jestli mi to sluší či ne. Nikdy mi neříkal, jestli jsem pěkná nebo ne. A to je ten problém. Nikdy mi nikdo nic neříkal. A nakonec to skončilo tak, že jsem škaredá nebo dokonce ošklivá. Byla to opravdu velká rána. Nikdo mě tak nějak ani neměl moc v lásce, neměla jsem moc kamarádů atd. A to bylo všechno jenom proto, že jsem byla hodně zamlklá a navíc jsem prostě a jednoduše jsem na každého jenom nevrle zakřičela, když se se mnou snažil navázat kontakt.

Tehdy mi nebylo nijak nejlépe, mamka ani já jsme na tom nebyly dobře. Vždycky, když jsem dojela domů, tak jsme se s mamkou akorát po telefonu pohádaly a vždycky to skončilo tak, že za všechno můžu já. Bylo to opravdu nepříjemné a to nejen proto, že jsem naprosto k ničemu, ale proto, že jsem skončila u táty a rozhodla jsem se jak jsem se rozhodla. Mamka mi to vyčitala každý den, mnohdy až jsem z toho nespala. Byla jsem naprosto na dně. Po nějaké době jsem se dokonce začala řezat.


Když jsem konečně navázala kontakt s mámou, normální a klidný kontakt, tak jsem si začala říkat, jestli jsem náhodou neudělal chybu. Ale pravda, asi jsem ji udělala, protože není nic lepšího než být zmanipulovaný fracek, co příkývne všemu, co slyší, aby se mu náhodou nevynadalo a aby se na něj člověk nenazlobil. To jsem byla přesně já.

Po nějaké dob jsem opět skončila na psychině a neměla jsem šanci se jakkoliv dostat k internetu a ke svým kamarádům. Po nějaké době jsem se ani nedovolala tátovi, což byl pro mě šok. Jednou za život jsem si prosadila svoje (myslím u táty) a okamžitě mi přestane brát telefony a ani neodepisuje na maily, sms... Bylo mi smutno a opět jsem proplakala celé noci aniž by si toho někdo všiml. Snažila jsem se skrývat všechny emoce, všechno jsem v sobě držela.

Když jsem se dostala ven, tak jsem šla k mamce a opět jsem navázala kontakt s tátou, za který jsem byla velice ráda. I když jsem se s ním docela dost hádala , tak jsem to nějak překousla a žila jsem v domění, že jsem mu nic neudělala. Však, když začal školní rok 2014/15, tak jsem se snažila nějak normálně začít žít. Přestala jsem se řezat, začala jsem dávat najevo svoje emoce a mnohdy jsem se snažila překonat, abych nespadla zpátky na to dno, ze kterého se ještě pořád hrabu.

Když jsem ale konečně vzpamatovala, tak mi došel mail, že se mnou táta dál vztah udžovat nebude. Prý mu vadil článek, který jsem napsala ohledně prázdnin a trochu jsem ho zkritizovala. No a? Můžu být pro jednou vulgární, ne? Já vím, pro holku se to nehodí, ale jednou jsem nervy pustit musela. Každopádně se teď snažím nějakým způsobem začít žít a nehodlám zase celé dny proležet v postely s uslzenýma očima. Každopádně děkuji zapozornost :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daisy Daisy | Web | 24. září 2014 v 18:16 | Reagovat

Nebuď hloupá. Jak můžeš věřit s prominutím těm kecům tvojí mámy? Jak ti může vyčítat tvoje rozhodnutí??? Ty snad můžeš za to, že se s tátou rozvedli? Tvůj táta mi také nepřijde normální ani se nedivím, že jsi skončila v léčebně, když vidím jak se k tobě rodiče chovali bezohledně..

2 Janča Janča | E-mail | Web | 24. září 2014 v 19:32 | Reagovat

No tak to je hustý. Tvůj táta zná tvůj blog? :O Nechápu, jak se na tebe může naštvat a přestat s tebou navazovat kontakt. Vždyť jsi jednou jeho dcera, tak taky už napořád, ne? :O Měl by se o tebe starat.

3 Radfordová Radfordová | Web | 26. září 2014 v 14:29 | Reagovat

problémy v rodině jsou svinstvo a tvoji rodiče ti to evidentně ani omylem neusnadnili. držím palce :)

4 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 29. září 2014 v 20:32 | Reagovat

ehm, tátové jsou prostě někdy... no... tátové.
drž se. a já jsem tady pořád. pro tebe vždycky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama